stacík

Tak uz jsem zas tady, dokonce na stejném lůžku, co jsem ležívala v roce 13.
Doc. Tesařová mne vzala navzdory plné čekárně přednostně. Styděla jsem se před těmi lidmi.Pamatuju se, jak jsem tam čekávala i čtyři hodiny, pak další dvě než mi připraví elixír a pak cca hoďku na lůžku. Mela jsem tady vždycky náběh na panickou ataku.Kapalo to pomalu, vždycky když jsem se odvážila mrknout jak jsem daleko, v lahváči bylo furt stejně. Kolem mne to pípalo, lidi se buď koukali jak mrtvoly skrz nebo povídali o nemocích. Byli hrozně blízko.  Byla jsem tomu všemu vystavená příliš na tělo a žádný obranný mechanismy nefungovaly.jednou nebo dvakrát jsem měla  pocit, že pokud si nevyrvu infuze a neuteču, zblázním se.Nic nepomáhalo, bylo to proletí. Pak jsem přišla na to, ze mi pomáhá kreslení a pak ticho, zavřený oči a být v tichu sama se sebou. Taky jsem viděla ženský na cisplatinách, co museli ležet na kapačce i 4.5 hodin.to byla moje největší noční můra.
Život je plný překvapení. Ležím tu na cisplatině/gemzaru. Čeká mne 4.5 hodin. Jsem celkem v pohodě (je fakt ze mám teprv jednu necelou hodinu za sebou). Z celého srdce si přeju aby to zabralo. Každé mojí buňce v těle, krom těch,  co se rozhodly být kamikaze, posilam tohle svoje Velké přání. Prosím,  poražme je, oslabme ty MOJE blázny sebedestruktivní, co si usmysleli, že nás zabijou.

Tesařová se mne ptala, co bych chtěla. Bez přemýšlení jsem ji odpověděla, že nechci umřít příliš brzo. Chci mít možnost bojovat a taky příležitost to celé zpracovat tak, aby se mi jednou dobře,  smířeně, odcházelo. najít v tom smysl. Já to jinak neumím, musím ho najít.

Přidejte se prosím v tomhle přání ke mně. Přání, jak věřím, má ohromnou sílu.

Děkuju <3