Tak ani bedly, dokonce ani muchomurky bile, ....ale tenhle poklad!

proud v Naději

Jsem v Naději, v chalupě milovaný, na prázdniny. Dnes jsem vstala pozdějc, asi v deset, dala si snídani, vzala všechny raní vitamíny a léčivé preparáty, bylinkový čaj. Pustila si ČRo Vltava, zrovna tam povídal Mnislav Zelený, Atapana. Ve světnici jsem zatopila v kamnech (hurá, na první pokus!), koukala z okna jak krásně prší a  poslouchala o indiánech a o nejvyšší moudrosti, ke které celý život pod vedením šamana putují. Co je ta nejvyšší moudrost? Poznání smrti, přijetí smrtelnosti. Smrti jako součásti života, nikoliv jako jeho protiklad. Cítím krásný teplo z kamen, pes vedle mne chrní. Těším se, že až poleví déšť, půjdu na procházku na mojí oblíbenou louku a pak za ní, na místo, kde rostou vždycky bedly. Hmmm bedly, tak bych si je dala, smažený, s bramborovou kaší....



Co se stalo od doby, kdy jsem tu psala (o sobě) naposledy....



Mám pocit, jako by to byly měsíce. Hodně pokročily moje znalosti o mé nemoci, o nových možnostech a tím se upravuje i můj životní styl a vztah ke svému tělu (který byl vždy, ehm, komplikovaný, co se týká zejména vnímání svých potřeb, přitom je to tak trapně jednoduché, např: když mi je zima, neprodleně se obléknu, když mám žízeň napiju se, když jsem unavená, natáhnu se). Nikdy ve svém životě jsem nežila zdravěji (doufám, že mi to vydrží). 



Už vím zase o trochu líp, co mi pomáhá. Jak žít  život s touto diagnozou a užívat co nejvíc naplněně čas, který mám vyměřený. Začínám žít krásný paradox, který cítím, že pro mne platí: já 'se' nechávám v rukách Božích ale současně tuším, že i On to nechává na mě. Ta druhá část je pro mne relativně nová, teda její uvědomění. Sice to tak vypadá, ale nevylučuje se to, naopak to spolu souvisí. 



Mám za sebou další hluboký propady i krásný chvíle. Pomáhá mi láska nejbližších. Povídání s Petrem, bytí s Petrem, život s Petrem..... láska s Petrem. Naděje (obě, ale myslím teď tu hmatatelnou, chalupu v osadě Naděje u Cvikova), v které jsem zrovna teď. Pátrání po nadějných cestách léčby a po nadějných možnostech podpory mého těla, aby to zvládlo. Pak mi pomáhá práce v D3P.   Rybaření. Apropo...V Maďarsku jsem zjistila, že mojí vášeň pro rybaření nelze nasytit. Pokud mám vybavení, krásné rybníky s rybama poblíž, je hodně těžký dělat něco jiného. A je to taková krása.



Je to proud, proces s fázemi, které mají svou dynamiku, podobu, jsou to různé dimenze ale přeci spolu souvisí. Na začátku příjemné napětí, promýšlení a přemýšlení, taktizování, zvažování a váhání, pozorování. Skládání prutů, přemýšlení, jestli natěžko, nebo nalehko, jakou montáž navážu, jaký háček, návazce, vlasec, jak povolit brzdu (prostě to, co mne učí můj úžasný učitel Stano a doufám, že mne toho ještě spoustu naučí), jakou návnadu a kdy a kam použiju, jakou nástrahu, vytipovat místo rybaření. Jen čas rybaření je u mne jednoduchý, i když jsou doporučené doby. Já bych rybařila furt. Už teď, jak to píšu, mě to zase bere.... 



Když nahodím, přichází další část, vyčkávání, a to je krása. Pokud teda zoufale nechtěj brát a vy máte plán obdarovat cca deset lidí dobrým úlovkem, to je pak velmi plodná škola trpělivosti. Tahle fáze může být meditace. Pohled na vodu je podobná síla jako pohled do ohně. Není to vodní turismus, kde se vyplavete, osvěžíte, popř. nalokáte a když vylezete, čtete si noviny nebo knihu, popíjíte pivečko v kiosku nebo povídáte s ostatními (to taky miluju). Není to život u vody, ale život s vodou. Abych mohla „okusit“ její plody, musím být blíž, snažit se jí porozumět, být s ní. A to je očistná, tichá a posilující lázeň. Je to vztah, jsme tam dva, já a živel. A někdy voda přinese do duše cenné obsahy.



Další fáze, když zabere, tak to je vzrušení, těšení, nadšení ale také další lekce trpělivosti a pokory. Ryba se nevytahuje z vody jak kus dřeva. Už podle toho, jak ryby zaberou, někteří borci dokáží rozpoznat, co za rybu je na druhém konci, s kým mají tu čest a podle toho přizpůsobit taktiku. Já to poznám málokdy, ale už umím občas rozpoznat o jak velkého jedince se jedná. Je to boj kdo z koho. Neužívám už zpětné háčky (pro ryby velmi bolestivé, nemůžu se vyvlíknout, jen vytrhnout) takže se velmi často stává, že mi ryba pláchne. Často to trvá i půl hodiny, než rybu dostanu (nebo ona dostane mne). Vedle snění, které mám tak ráda, „co za kousek je na druhé straně“, musím kombinovat přitahování a pouštění ryby, kdy použít brzdu a jak ji povolit, jak rybu vést (nebo zda se nechat vést od ní). Pokud se mi lov podaří, následuje radost a současně trochu lítost, nebo vděk, nebo omluva, nebo pokora, já vlastně nevím, jak mám ten pocit přeložit. Vždycky, když zabíjím rybu, cítím to a nevím co všechno tam je. 



A následuje fáze další. Teď ale přemýším, jak to mají lidi, co chytají ryby bez dalších fází. Připadá mi to trochu na hlavu postavený. Divný, nepochopitelný. A je jich většina, co jsem zaznamenala. Chytnou rybu a pak jí pustí. Před tím, pokud je velká, se s ní vyfotí. Moje hlava mi to nebere, ale možná jsem hamoun :) Protože součástí mého rybáření je právě ta další fáze, zpracovávání a konzumace popř. obdarovávání. Tam už nejsem v myslí s vodou, ale s přáteli a s dalším velkým požitkem a to je přemítání o tom, jak rybu připravím. Většinou si ráda otevřu dobré víno (teď spíš symbolicky, bohužel), pustím dobrou hudbu nebo povídání, nebo sama povídám s někým, kdo tam je se mnou a dám se do toho. Čištění, kuchání, probírání, přemítání, jaká část rybky bude určená pro co (koho) a na co. Nejlepší je, když nic nezbude.Výsledkem jsou krásný filetky, pak hlava, jikry a další vnitřnosti na rybí polívku a můj spokojený, nasycenej pes, popř. kočky, pokud se neofrňujou. A v mysli člověk, pro kterého jsem rybku chytla. Pokud jsem chytla pro nás, tak v mysli jídlo, které připravím.Jo a šupinka do mojí krabičky šupinek, zvyk, který měl můj milovaný dědeček a v kterém pokračuju. No a pak.....   huuuuuu   příprava.......nejčastěji tymián, rozmarýn, olivový olej, limetka, brambůrky s čerstvou petrželkou, polité máslem, listový salát s francouzkou zálivkou.....  nebo rybka po židovsku, pečená, v solné krustě, dušená, smažená, na řecký způsob, do salátu.......ach jo já miluju ryby. Miluju ten proces. Ale zajímalo by mne, zda bych dokázala zabít prase, které přeci taky tak ráda. Hmmmmmmm zabijačka!!!!! 



Tak chtěla jsem psát o tom, co je nového, ale chytnul mne trochu jiný proud, než jsem zamýšlela, ale líbilo se mi tam. Myslím, že o tom, jak se mám, tenhle tok myšlenek stejně vypovídá celkem dobře. Venku už jen mrholí. Jdu přidat dřevo do kamen, postavit na další čajík a vyrazím ven. Určitě přes noc zarostly nějaké houby a já mám děsnou chuť na ty bedly. 



PS: kdyby někdo věděl o nějaké zabijačce, prosím, hlašte mi to!!!! Zdravý styl, nezdravý, já tam chybět nechci.

Skvělý článek, Velká naděje

Jedu na tyden do Nadeje a moc se tesim :) budu tam mimo jine procitat nadejne vyzkumy. Take konecne napisu, co je noveho. Ovsem bez diakritiky, v Nadeji neni internet a musim psat na mobilu :)

A ten článek !!!!!!

Výsledky pátrání, díl druhý

Uvědomila jsem si, že jsem neuvedla důležité dělení TNBC, které je důležité jak prognosticky, tak co se týká cílené léčby. Ve známém centru výzkumu ve Vanderbiltu, Lehmann a kolegové provedli analýzu genové exprese na velkém počtu TNBC nádorů a pojmenovali 7 různých podtypů TNBC, každý má jinou prognózu a cílenou léčbu. Existují dva bazal-like podtypy, dva mezenchymální, jeden luminální podtyp s androgenovým receptorem, stejně tak další podtyp, imunomodulační. Na základě stanovení typů TNBC je pak možné najít cílenou léčbu, také zjistit možnou chemosenzitivitu nebo chemorezistenci na konkrétní chemoterapii.

Já osobně nyní jednám s pojišťovnou o proplacení genového profilu, který se dělá ve Foundation One. U nás se podobné analýzy nedělají.

Tak opět zpátky na značky: 

V dílu prvním jsem psala o inhibitorech PARP, EGFR apod., klinické výsledky jsou sice místy slibné, ale nenaplnily očekávání, která do nich zprvu výzkumníci vkládali. Proto je důležité vzít v úvahu další rozvíjející se terapeutické možnosti. Jednou z nich je identifikace mutace p53 a role inhibitorů Chk1.

p53


Mutace genů BRCA1,2, PTEN, p53 a CHEK-2 přináší zvýšené riziko vzniku malignit. Konkrétně mutace p53 se nachází často u TNBC nádorů (typu basal-like) proto je nyní cílem zvláštního zájmu. p53 je  nazýván "strážcem genomu". Pokud dojde k poškození DNA buňky, p53 jí v podstatě nařídí "spáchat sebevraždu".   U mnoha druhů rakoviny, často právě u  triple negativních karcinomů prsu, jsou P53 zmutované a tuto funkci už neplní. Ve výzkumech byl objeven inhibitor Chk1, který svým působením výrazně snižuje proliferaci (buněčné dělení) rakovinných buněk. V posledních výzkumech se naznačuje, že Chk1 inhibitory mohou jak v monoterapii, tak v kombinaci s chemoterapií výrazně zvýšit efektivitu terapie TNBC. Pro účinnost léčby inhibitorů bude ale důležité zjistit expresi tohoto biomarkeru. 


Inhibitory PI3K/mTOR signální dráha

Signální dráha, která obsahuje mTOR je velmi aktivní u mnoha nádorových buněk. Je nebezpečná, protože způsobuje mutace u důležitého PI3-kinázy genu, Akt genu, a způsobuje omezení funkce PTEN, což je velmi nepříznivý faktor v rozvoji onemocnění. Léky, které jsou cílené na PI3-kinázy, Akt a inhibují mTOR jsou nyní testovány převážně v Americe v klinických studiích. Byl nalezen inhibitor Rapamycin, který vstupuje do buňky a váže protein FKBP12, tak inhybuje mTOR a snižuje proliferaci. 


Více o možnostech cílené léčby zde 

Imunoterapie

Imunoterapie byla velkým tématem letošní konference Americké společnosti pro klinickou onkologii. Co se týká TNBC, je výzkum sice na počátku, ale je velmi slibný. Zde je volný překlad novinek z imunoterapie z této konference. 

Pokud je vše "jak má být", náš imunitní systém umí rozpoznat rakovinné buňky a napadnout je. Výzkumníci zkoumali, jak je možné, že mohou rakovinné buňky "pláchnout" našim obranným imunitním mechanismům - a dál se šířit a proliferovat. Až do nedávné doby se pokusy podpořit imunitu v těchto případech nesetkaly s úspěchem a to proto, že výzkumníci nerozuměli komplexitě vztahu mezi imunitním systémem a rakovinou.

V současné době existuje několik způsobů použití imunoterapie k léčbě rakoviny. Mezi ně patří: 

1. Léky nebo látky, které posilují celkovou imunitní odpověď 
2. Léky, které blokují schopnost rakovinných buněk deaktivovat T buňky,což jsou krevní buňky zodpovědné za napadení a zabití abnormální buňky 
3. Vakcíny 
4. Adaptivní T buněčné terapie, které znovuvybudují vlastní T-buňky, které pak mohou napadnout a zničit nádorové buňky. 

Tyto terapie měli pozitivní výsledky u rakovin plic, ledvin, močového měchýře, děložního čípku. Rakovina prsu ale donedávna byla považována imunoterapií neléčitelnou, protože nebyl nalezen vztah mezi rozvojem rakoviny prsu a  imunitním systémem. Poslední důkazy však dokazují, že vztah tam je, alespoň u některých nádorů (TNBC). Nejzajímavější výsledky má Mayo clinic, CARIS Life Sciences. Ti dokazují, že určitá populace pacientů s TNBC mohou být vhodnými kandidáty pro imunoterapii s použitím PD-1 inhibitorů. Rakovinné buňky, které mají expresi PD-1, blokují působení T-buněk (hlavní bojovníci imunitního systému). Výzkumníci z Mayo clinic objevili nové léky, které PD-1 inhibují a jsou nyní testovány. Zejména s inhibitory PI3K a platinou by mohla mít tato cesta úspěch. 

Dále se uvádí, že na základě analýzy biomarkerů můžeme dle subtypů TNBC rozdělit i možnosti léčby: 

• Pacienti s quadruple negativní rakovinou prsu (bez receptoru ER,P, HER a AR) mají prospěch z      imunoterapie 

• BRCA 1 pacienti mohou mít prospěch z kombinace imunoterapie s platinovými cytostatiky a inhibitory PARP. 

• Pacienti, kteří jsou TNBC s AR negativní  mohou mít také prospěch z léčby imunoterapií včetně PD-1 inhibitorů, a pak inhibitorů které blokují CTLA-4 např. Yervoy (ipilimumab).

Skvělý článek, srozumitelný: zde

Musím říct, že Mayo clinic a jejich výzkum mě hodně zaujal a pokusím se zjistit ještě víc informací - i tu nejdůležitější, zda se k imunoterapii vůbec můžu dostat, když je ještě ve výzkumu. 

Dalsi chemoska za mnou, tentokrat necelych pet hodin a opet vse naprosto v pohode. Dnes jsem potrebovala cely proces uspisit abych stihla vlak do Madarska.Zrovna mne mela na starosti sestra, ktera je hodne prisna a minuly rok mne, tehdy zrovna v precitlivele nalade, naprosto rozhodila. Potrebovala jsem mimo objednani mluvit se svou lekarkou, protoze jsem mela velmi intenzivni pocit, ze mi chemo nezabira a nalez se zvetsuje. Ona byla tehdy hooodne asertivni. A ja zase svou asertivitu poztracela v prubehu lecby. Normalne bych byla, ... ehm durazna, ale tehdy jsem se proste rozplakala. Dlouho jsem ji za to nemela rada.
Dnes mi ta sama sestra moc pomohla, chemo uspisila a byla laskava.
 A to mela s kolegynemi plne ruce prace, preplneny stacionar a byly tam jen 4. A mily stary pan vedle mne, s kterym jsem se rano bavila o jeho dceri, o duchodu a psech, dostal tezkou alergickou reakci a upadl do bezvedomi a museli ho odvezt.
Musim na nej ted porad myslet, modlim se za nej, snad je mu lepe...

Ted sedim v restauraci na hlavaku na bramboracce a mam diky sestre Jane cas i na to, koupit Simonkovi i nejaky prekvapko! Hura na farmu, na ryby, do Madarska!!

Muchomůrky

Dneska jsem se s muchomůrkama bílýma vzbudila. Myslím, že to není poprvý ani naposled, zažraly se mi do mozku už před lety. Je to vlastně docela dávno (teda vzhledem k mýmu věku). Myslím, že jsem je poprvý zaregistrovala v Chorvatsku s big beatem u moře, kam jsme jely s Aničkou a Eliškou (nedávno jsme to počítaly, je to už 13 let?). To jsem měla rok po maturitě, rok po tom, co jsem vstoupila do období svýho života, kdy jsem se cítila často šťastná, svobodná, obdarovaná. Obdarovaná tím, že skoro všechno, co jsem si ze srdce přála, se mi plnilo. A z těch darů žiju doteď a jsou důvodem, proč se mi tak moc líbí žít.

Těch splněných přání bylo tolik, že jsem si občas říkala, že to snad ani nemůže být pravda, nebo že se musí něco stát...

První velký NE mi přišlo vlastně až s diagnózou minulý rok (nepočítám ty, který přicházeli v období před maturitou) . Bylo to NE namířený proti budoucnosti tak, jak jsem si ji představovala, jak jsem si jí přála. Rakovina je vlastně jedno velký NE, plodí ztráty. A rakovina může být hodně plodná. V mém případě to bylo NE mateřství a zdraví. Tohle NE bylo jak velká zeď, která mi brání ve výhledu a dalším putování. Chtěla jsem jí přelézt, zbourat, narážela jsem do ní hlavou, nebo dělala, že tam není. Pak jsem si postupně začala na její existenci zvykat. Ale pořád tam svítila malá, malinká naděje, že se rozdrolí, nebo jí nakonec překonám.

Žili jsme totiž všichni po mé diagnóze v tom, že mám gen BRCA, který, pokud je přenesen na dítě, je nositelem velmi velmi vysoký pravděpodobnosti, že přinese další rakovinu. A já věděla, že v týhle konstalaci je pro mne nepřípustný dítě mít. V červnu tohoto roku jsem zjistila, že ten gen nemám. Zeď se začala drolit! Mít dítě je pořád riziko, ale NE takový, jako kdybych měla tuhle ošklivou genovou mutaci. Moje přání, který vzešlo z lásky k Petrovi, se možná splní.

Pak přišlo to, co přišlo. Ztráta, která mi profičela srdcem, hlavou, celým tělem a zanechala ticho a šero. Jasná odpověď - NE. Jedno slovo, bez čárky, bez "ale". Není tady žádná zeď, do který bych mohla narážet, nebo dělat, že tu není. Spíš jsem se dostala na druhý břeh jedné řeky. Vidím život, který se děje naproti a je mi smutno, že tam nemůžu být. Někdy na něj vidím tak dobře, až to bolí, je to tam, kde je život tzv. samozřejmostí, kde se rodí přání, na která já už nedosáhnu. Někdy smutek přejde do zoufalství, někdy do smíření.

Dneska na odběrech v čekárně, plné těhotných maminek, mi došlo, že místo "NE, tohle žít nebudeš" mi v hlavě rezonuje "ano, jsi jinde". Občas z toho hledám muchomůrky bílý.

Výsledky mého pátrání, díl první

Surfovala jsem po internetu a hledala informace o možnostech léčby triple negativního karcinomu. Je potřeba poznamenat, že u metastatických nádorů prsu se už nemluví o léčbě jako takové, protože je v podstatě nevyléčitelná. Lékaři tomu říkají paliativní terapie - udržují pacienta co nejdéle při životě s tím, že dbají na kvalitu tohoto prodlouženého života.


Nicméně triple negativní karcinom prsu (TNBC), který není generalizovaný (je zjištěn jen primární karcinom, bez výskytu metastáz), je léčitelný velmi obtížně, protože nemá žádný z receptorů (estrogenový, progresteronový nebo HER2), na které jsou cílena současná léčiva, jako je zejm. hormonální terapie nebo Herceptin. Proto má celkově nejhorší prognózu a vyšší pravděpodobnost generalizace. Ve většině případů se vyplácí neoadjuvantní chemoterapie (chemoterapie před operací). Pokud chemoterapie přinese kýžený výsledek, kompletní patologickou odpověď (po léčbě nejsou v prsu známky po karcinomu), je prognóza podobná, jako u jiných druhů karcinomů prsu. Pokud je však pacinetka na druhé straně vůči chemoterapii rezistentní (můj případ), je to již jiná písnička. Prognóza je ještě horší, riziko lokální (stage III), nebo generalizované recidivy (stage IV) je samosebou také vyšší.

Rozhodla jsem se to vše "sesumírovat" a popsat možnosti, které jsou společné pro všechny stádia TNBC, s tím, že se budu blíž zabývat stage IV.


Výsledky mých "surfovacích" aktivit rozdělím do 3 dílů. První díl je o parp inhibitorech, biologické léčbě TNBC a androgen inbitorech. V díle druhém budu popisovat nové metody založené na objevení mutace p100 a p53 a vývoji jeho chk1 inhibitorů, inhibice PI3K, a pak velké téma IMUNOTERAPIE (poslední slibné výsledky z Mayo clinic), nakonec také velice slibné Cooper depletion u stage IV, kteří mají NED (no evidence of disease).

Další díl je pro mne teď velká výzva, pracuju na hledání možností dostat se k některým ze zmíněných léků ve výzkumu v zahraničí. TO JE NYNÍ MOJE PRIORITA. Současně budu vděčná za jakékoliv informace a propojení s lidmi, kteří tomu mohou rozumět, zejména ze zahraničí. Myslím, že není možné dostat se do USA výzkumu. Je možné se dostat do výzkumu, do kterého je zahrnuta fakulta nebo nemocnice v ČR, ale těch je jako šafránu.

Mnoho lidí na diskuzích v USA mluví o tom, že mají léky off-protocol. Např. olaparib je v poslední fázi výzkumu a jsou lékaři, kteří již léku věří a předepisují ho. Mám ale jednu velkou nevýhodu, nežiju (tj. neplatím pojištění) v USA... to je ta největší překážka, kterou ovšem hodlám překonat a vymyslet jak na to - ale bez pomoci lidí, kteří mne mohou s někým propojit, zeptat se, odkázat - to nepůjde.

Zatím poslední díl bude o přírodních, alternativních a podpůrných možnostech onkologické léčby. 

Takže zpátky na značky, díl první:

PARP Inhibitory

Poly (ADP-riboza) polymeráty (PARP) je enzym, který hraje důležitou roli v buněčné proliferaci a opravě DNA, hlavně u nádorových buněk. Inhibitory PARP mohou efektivně vyřadit možnost opravy DNA hlavně u nádorových buněk, které mají mutovaný gen BRCA1 nebo BRCA2. Na konferenci ASCO 2009 a pak i v r. 2014 byly uvedené první, resp. nejnovější výsledky klinické studie u pacientek s TN metastatickým karcinomem prsu, která prokázala výrazně lepší léčebné výsledky po přidání PARP inhibitoru ke kombinaci cytostatik gemzar s platinovým derivátem nebo jiným "combem" chemoterapie. Inhibitory PARP se zdají být v současné době jednou z nejslibnějších cest cílené léčby (viz Linkos.cz, nebo ještě lépe zde).

PARP inhibitory nejlépe fungují pro pacienty, které mají BRCA 1, 2 mutace. Z mnohých výzkumů různých fází vyplývá, že pokud jsou parp inhibitory užívány společně s chemoterapeutickou léčbou, výrazně se může prodloužit doba přežití u stage IV karcinomů. V poslední době je jeden z nejslibnějších preparátů OLAPARIB, který dokonce může zabírat i na pacientky bez BRCA mutace. Olaparib ještě není schválen FDA (food and drug administration), ale je v poslední fázi výzkumu, fázi tři v USA.


VEGF

Výzkum se zaměřil také na biologickou léčbu TNBC, konkrétně na ovlivnění angiogeneze. Léčebné ovlivnění angiogeneze vychází z konceptu podílu angiogeneze na rozvoji a udržení nádorového procesu. Více zde

Lék, který se jmenuje Avastin (chemický název: bevacizumab) prokázal účinnost u řady nádorových onemocnění. Účinnost u různých podskupin nemocných s metastazujícím karcinomem prsu byla primárně prokázána ve studii fáze III, v které byl bevacizumab podáván společně s paklitaxelem. Bevacizumab je velice dobře tolerován, k nejčastějším nežádoucím účinkům patří hypertenze, která je však zpravidla dobře kontrolovatelná standardní léčbou a není důvodem ukončení léčby. Nyní např. v FN Motol je tato léčba primárně indikována u metastatického TNBC karcinomu prsu. Americká FDA je ale proti užívání léku Avastin u onemocnění rakoviny prsu, vzhledem k tomu, že není dost efektivní. Sama jsem nepronikla do tajů konfiktu mezi Roche (kteří vyvinuli Avastin) a FDA.


EGFR

Mezi přípravky cílené biologické léčby patří i inhibitory signální kaskády, které mohou zasahovat na různé úrovni. Pro TNBC jsou užívané monoklonální protilátky blokující aktivaci EGFR (Epidermal Growth Factor Receptor) – cetuximab. Zjistilo se, že poměrně dost TNBC nádorů, i když mají HER 2 negativní, mají pozitivní tento receptor, který stimuluje nádor k růstu. Erbitux je tedy cílenou biologickou léčbou přímo určenou pro pacienty s overexpresí EGFR.
Další možnost zkoumaná v zahraničí je cílená na epigenetiku: HDAC inhibitory zde



Androgen receptory

Ačkoliv nemá TNBC receptory na estrogen, progesteron i HER2, má celá jedna třetina TNBC pacientek receptory na adnrogeny. Současný výzkum se tedy zaměřuje na inhibici těchto receptorů tak, jak se inhibují např. er pozitivní receptory Tamoxifenem.

"This line of work is starting to change our thinking about who and when -- the timing and patient selection for anti-androgen receptor therapy in triple-negative breast cancer," says Valerie Barton, the study's first author and PhD candidate in the lab of CU Cancer Center investigator Jennifer Richer, PhD.

Triple negative breast cancers were recently divided into further subtypes including a subtype with high androgen receptor expression (Lehmann, JCI 2011). However, other subtypes also express the androgen receptor. How would these different subtypes respond to anti-androgen receptor therapy? To find out, Barton and colleagues treated cell lines with the drug enzalutamide and with shRNAs designed to knock down androgen receptor levels. Interestingly, the drug enzalutamide is in wide use for prostate cancer, which tends to be driven by and dependent on androgen receptor.

Results showed that not only does anti-androgen receptor therapy reduce the ability of androgen-receptor-expressing triple-negative breast cancers to proliferate, migrate and invade, but for these cells, androgen receptor seems essential to survival. When Barton and colleagues blocked androgen receptor in these cells, the cells died.

But it was not only the high androgen-receptor-expressing cells that were affected.

"The study showed that androgen receptor has important roles in other subtypes of triple negative breast cancer as well," Barton says

petice

Petice za imunoterapii pro vsechny s CA

den

Jsem teď v nemocnici na Karláku na krátkodobé /doufám/ hospitalizaci, kvůli biopsii. Jsem v pohodě, řekla bych až "vyklidněná". Stále častěji putuju takhle poklidně. A jsem zamilovaná. Smutně, melancholicky, to asi všichni známe. Jsem zamilovaná (krom Petra) do dne. Prvně jsem si to uvědomila s mojí milou Elenou na obědě. Zní to jako trapný klišé, ale DEN je tak neuvěřitelně dlouhý, členitý, zajímavý. Myslím, že jsem si vždycky uměla užívat života, ale teď je to jiný. Intenzivnější, poklidnější (to se nevylučuje),  s větší příměsí vděčnosti a smutku. Občas z dálky, nebo z hloubky, ale přeci jenom ho miluju oddaně. Navzdory všem temným propadům. Toužím po dni, buší mi z něj srdce, těším se na něj před usnutím, chci ho i s tim otravným, co mě přináší, jako jsou nepříjemný ženský na poště, návaly nevolností i návaly v tramvaji, ....aaaa už si pro mě jedou

.... tak už jsem po biopsii s dvěma velkými zážitky: velký obdiv, úcta a pocit bezpečí v rukách skvělýho profíka primáře Hořejše. Pak pocit ohrožení díky JINÝM obyvatelům tohohle oddělení... brrrrrrrr

Kde jsem to byla? U otravných věcí během dne, takže do nich taky  patří biopsie a vůbec jehly všeho druhu v mém těle, nechutnej pavouk blízko mý hlavy na oprejskaný zdi v chodbě, kde ležím na pojízdném lehátku a čekám na saniťáka a nemůžu se hýbat...

Btw, o pavoučí story se tu musím podělit, a i když je pěkně "creepy", musím říct, že se tím vlastně bavím :) Prvního jsem zahlédla na příjmu, blízko mé hlavy na žaluzii za oknem, zrovna když mi sestra oznámila, že mi změří "tláček" (Eliško, "TLÁČEK!!!"). Tlak mi samosebou naměřili vysokej, i když jsem normálně "nízkotlačkář". Druhého...neuvěřitelného...jsem bohužel zahlédla v sesterně v rohu za lampou, to už byly všechny mé smysly zostřené. Další se mi ukázal trochu omámené po biopsii na chodbě. Saniťáka jsem přivedla do hlubokých rozpaků, když jsem ho s úlevou, mírně hystericky vítala a ptala se, proč tady proboha mají tak obrovské pavouky. Saniťák mi pak ve výtahu vysvětlil, že jsou tady prý víc než deset let a pouze na tomto oddělení. Nikdo zatím nezjistil, jak se jmenují (to je výzva!) ale jsou velmi houževnatí a prostě "zvláštní". Přežili několik deratizací a vesele žijí dál.

           "A žijí i na pokojích?" Zeptala jsem se tiše tušíc odpověď

            "Jasně" odvětil škodolibě saniťák. "Ale neberte je do ruky. Pacienti, kteří je chytli do ruky, měli pak pálení a svědění na kůži, to je asi z těch chloupků, co mají na sobě."

Nezmohla na nic jiného, než na ponuré "aha". 

Teď už jsem na pokoji, oči na śťopkách /fuj!/ a v hlavě různé krizové pavoučí scénáře, možné dopady a prognózy.  Možnosti mám značně omezené vzhledem k tomu, že prý nesmím vstávat z postele. Dnešní den bude možná pěkný rodeo :D

Edit.:  je rano, zadne ujmy nejsou, snad mne propusti :) rodeo se nekonalo, ale zjistila jsem jmeno pavouka, pokoutnik tmavy...
Ale pavouci nepavouci, je to tu fajn, jsou tu uzasni doktori a sestry. Obdiv!

dnes vybudované nano akvárium :)

Ps: Mileno, krevetky tam pridam az se akvo zabehne, ovsem tyhle nepapame, ale divame se na ne ;)

výsledky

Magnetická rezonance je prý nejvalidnější vyšetření, co se týká jaterních nálezů... a tahle skvělá metoda mi dneska přinesla velkou vlnu radosti.

Jiné tunely (CT, PET, PET/CT) a vyšetření (sono, ceus) mi našli horší nález, než teď MRI - takže to nejlepší nakonec! (i když by bylo lepší na začátek, myslím :)

Počet potvor se zmenšil ze šesti na tři, z toho dvě velké a jedna malinká a možná je to cysta. Pak dvě susp. maligní uzliny u žaludku a jater, nad kterými všichni kroutí hlavou, co tam sakra dělají.

Dnes slavím. Řekli jsme si s Petrem, že pokud budou dobré zprávy, koupím si k mému akváriu krevetkárium (zde).

Taky jsem asi uzavřela moje hloubkové cca 14ti denní studium materiálů ohl. nových metod léčby TNBC stage IV. Chci sem dát jeho shrnutí, kdyby sem náhodou zabloudil někdo, kdo se o TNBC a nový možnosti v léčbě zajímá.