Chřipku hnusnou mám už za sebou, před sebou večer s přáteli, doufám, že mi moje únava dovolí vydržet do 12 - - a přivítat se s novým rokem. Je pro mne nesmírně důležitý, tajemný, zahalený. Pokouším se na něj pohlížet s důvěrou, ale i velkým respektem, občas se vkrade úzkost...
Nechce se mi nějak bilancovat. Každopádně tenhle rok mi přines nový život. A dal mi zabrat. Taky mi dal zdravější život, meditace, chaloupku v Naději. Taky vděk, radost, smutek, osamělost. Všechno až na dřeň.
Ve sprše jsem si uvědomila, že to, že mě opět trápí bolesti v oblasti jater (občas) při nádechu, může opravdu znamenat, že ani tahle léčba nezabrala. I na tuhle léčbu se ta moje mrcha adaptovala. Moje víra v Xelodu dostává malé trhliny. Chvilku jsem se propadla a pak jsem se vynořila s písničkou od Monty Python - Life of Brian. I kdyby byl tenhle silvestr poslední, tak co, co já s tím mám dělat víc. A kdyby zabrala, supr. Vděk je ale furt stejnej, pořád víc si uvědomuju, kolik darů jsem dostala. Always look at the bright side of life and death....
Kruh se uzavírá. Loučím se s tímto rokem, zhluboka se nadechnu, osmělím se a vykročim do neznáma, spoluvytvářet další kruh roku. Toužím ho v sobě uzavřít, dokončit stejně jako ty předcházející. Současně vím, že se přeci dokončí a uzavře sám, bez ohledu na mě. I můj vlastní kruh života se přeci musí někdy někde uzavřít. Aby se otevřel něčemu dalšímu.
No, jdu otevřít víno. Děkuju všem za přízeň, péči a pochopení.
