Hodně dlouho jsem sem
nepsala a ptám se sama sebe proč. Myslím, že hlavní důvod je
ten, že není čas a naladění. Věci se dějou a není čas je tu
reflektovat, to dělám se svými nejbližšími tváří v tvář,
nebo sama se sebou když je klid, ale na psaní zatím nepřišlo.
Věci se dějí poměrně intenzivně a tím pádem přišlo hodně
změn. A je to krásný pocit teď psát, že se nestalo nic
dramatickýho, špatnýho, fatálního. Naopak, staly se věci pro
mne bytostně dobré, prospěšné a příjemé.
Proč píšu zrovna teď?
Jsem na psychoanalytickým výcviku teorie, v Břehovce v
starém městě. Příjemně se Lucie Lucká poslouchá, teorie o
narcistickém pacientovi už od ní znám, ale mluví skvěle,
poutavě. Nicméně jako vždy, když něco trochu už znám, ráda
dělám ještě něco navíc (většinou Heroes III),
Přemýšlím, co po přednášce.... Dnes nakonec nepůjdu do
vegetariánský restaurace, jak jsem si ještě ráno říkala. Půjdu s kamarády pěkně do
hospody u Rudolfina. Dávala jsem si tam většinou něco s
knedlíkama a pivko. Teď si dám něco zdravějšího, bez
knedlíků, ale pivko si dopřeju. Plzeň, protože je nejlepší a
protože je zásaditá :)
Když jsem u jídla a
pití, toho se týká velká změna, která započala někdy těsně
před odjezdem do Naděje, kde jsem napsala předchozí příspěvěk.
Setkala jsem se s mým kamarádem Mirkem, který mě svými
doporučeními ohledně stravování a doplňkové léčby „nakopl“,
pak jsem prostudovala všechny výživový doporučení pro
onkologické pacienty od jeho manželky. Pročetla jsem pak několik
výborných kvalitních knih o výživě onkologických pacientů
stage IV. Jedna z nejlepších je Life Over Cancer: The Block center
treatment od Keith Block.
Takže, žiju zdravě,
dodávám tělu to, co je potřeba pro to, aby se ochraňovalo,
regenerovalo, posilovalo v boji s nemocí a nedodávám to, co
potřebuje k růstu rakovina. Přemýšlím a kombinuju, co mému
tělu zase dnes dobrýho dobřeju. Piju litry zeleninový šťávy,
zelený čaje, zdravý jídlo, bylinky, léčivé houby. Nejím cukry
(to je hlavní potrava rakoviny) tuky jen ty zdravý. Nejím věci,
co mě zakyselujou. Můj život má pravidelnější rytmus, je v něm
víc rituálů (už ranní odšťavňování je jeden velký rituál).
A je mi dobře, až na občasné bolesti nebo únavu z anemie z
chemoterapie.
Dál pokračuju s chemo,
byla jsem kvůli bolestem dvakrát na sonu a zdá se, že nemám
žádnou progresi v játrech, je to tam stabilizovaný, neroste to,
prý. Za dva týdny jdu na MRI, která mi popíše změny konkrétněji
a přesněji, sono je přecijen větší stínohra.
Míň pročítám diskuze
a vědecký články (to znamená, že je ale stále čtu docela dost
:) a míň přemýšlím a analyzuju možnosti léčby při/po této
chemoterapii. Kontaktovala jsem několik vědců, čekám na výsledek
analýzy ve Foundation one, pak začnu obesílat různé kompetentní
odborníky víc, protože budu mít jasnou zakázku. Jeden lék,
založený na PD1, bude asi schválen FDA pro melanom v USA, klinický
studie prokazují úspěšnost i u TNBC. V Japonsku je ten samý
preparát už schválen. Je drahý. Chci se k němu ale dostat a budu
hledat cesty. Ale moje mysl a srdce se tím
zabývá míň.
Důvod je ten, že můj
vnitřní prostor teď vyplňuje chalupa v Naději. V Naději jsem
přišla na to, jak neuvěřitelně mi příroda a bytí v ní
pomáhá. Díky tomu týdnu jsem se dostala do nové fáze. Pláču v
ní míň, nemám tak časté pocity zmaru, naopak jsem posílená a
prožívám víc naděje (že tady můžu být dýl, než mi
předkládají statistiky a kazuistiky). Vymysleli jsme s Petrem
plán.
Věděla jsem, že na
chalupu v Naději jezdit tak, jak bych potřebovala, nemůžu. Jezdí
tam i jiní lidé, nemůžu se tam hrabat v zahradě, vytvářet
domov. Začali jsme tedy hledat naší vlastní chalupu. Jezdili jsme
po chalupách na Křivokládsku, v Lužických horách, Jizerkách.
Jenže když jsem zamilovaná do Naděje, přeci nemůžu chtít
Lhotu u Dřevčic, Nedamov nebo Prosíčka. Toužím po Naději, přesně po tomhle koutu s krásnou přírodou a fajn lidma. A tak jsme se rozhodli koupit roubenku přímo v Naději.
Chodila jsem kolem ní léta, líbila se mi vždycky. Bude na ní
hodně práce (rekonstrukce), ale tím líp, uděláme si to tak, jak
se líbí nám. Ještě ale jednáme o ceně, takže nechci
zakřiknout :) Každopádně už čtu knihy o ekozahradách,
permakultuře, mulčování, nebo kachlových kamnech. Pomalu začínám
jinak, ale jsem ve fázi příprav, až bude chalupa hotová a moje
závazky tady v Praze dokončené, vstoupím do nové. Pátek –
středa být v Naději, zbytek v Praze (a chodit do práce), nebo
někdy celý týden tam, někdy celý víkend v Praze, to je jedno.
Cítím, že tohle je moje
cesta, i když ji nemůžu uskutečnit hned, ani nechci, všechno má
svůj čas. Musím se na ní připravit. Musíme na ní připravit
chalupu, musím na ní připravit mojí milovanou práci.
můj starý blog o Naději: ma-nadeje.blogspot.com
Pro ty, kteří sem
zabloudili s tím, že mají sami podobnou diagnozu nebo mají
blízkého s touto nemocí a měli by zájem o materiály nejen o výživě onkologicky nemocných, napište mi, budu sdílet.
