Dalsi chemoska za mnou, tentokrat necelych pet hodin a opet vse naprosto v pohode. Dnes jsem potrebovala cely proces uspisit abych stihla vlak do Madarska.Zrovna mne mela na starosti sestra, ktera je hodne prisna a minuly rok mne, tehdy zrovna v precitlivele nalade, naprosto rozhodila. Potrebovala jsem mimo objednani mluvit se svou lekarkou, protoze jsem mela velmi intenzivni pocit, ze mi chemo nezabira a nalez se zvetsuje. Ona byla tehdy hooodne asertivni. A ja zase svou asertivitu poztracela v prubehu lecby. Normalne bych byla, ... ehm durazna, ale tehdy jsem se proste rozplakala. Dlouho jsem ji za to nemela rada.
Dnes mi ta sama sestra moc pomohla, chemo uspisila a byla laskava.
 A to mela s kolegynemi plne ruce prace, preplneny stacionar a byly tam jen 4. A mily stary pan vedle mne, s kterym jsem se rano bavila o jeho dceri, o duchodu a psech, dostal tezkou alergickou reakci a upadl do bezvedomi a museli ho odvezt.
Musim na nej ted porad myslet, modlim se za nej, snad je mu lepe...

Ted sedim v restauraci na hlavaku na bramboracce a mam diky sestre Jane cas i na to, koupit Simonkovi i nejaky prekvapko! Hura na farmu, na ryby, do Madarska!!