kraviny

Jedu na to PETko, divam se z okynka na prekrasnou ranni proslunenou prahu, kolem proletaji racci, reka se trpiti, nad hradem opar. V noci jsem si rikala, ze to bude tahle vyzva: umet byt tady a ted navzdory vsemu. Tolik se neutapet v tom co bude, dyt tam nejsem, jsem tady, tak co bych to sakra resila....bolesti nemam, zle z chemky mi neni, protoze ji jeste nemam, a kdyz budu mit, budu zvladat dobre jako minule, snad... Ne, zpatky na znacky, tady a ted, nebudu resit ani chemku... Supr plan.
Tak koukam na tu Prahu a nic.Nejde to, myslim ze smutek mi to nedovoli, rikam si a taky si pomyslim, jaka jsem kravka, furt se v tom topit, furt se bicovat, furt mit slzy v ocich furt byt pripravena vsechno hned splachovat do hajzlu.

A pak v radiu taxiku hlasej dopravni situaci. Jeden pan vola, ze vsichni ridici mirici na silnici xy u Teplic by meli byt na pozoru,  je tam velmi neprehledna a nebezpecna situace.Pohybuje se tam obrovsky byk. S panem taxikarem se smejeme, pak se na me otoci dozadu: "asi pan predseda". A rveme.
Kam se na bejka hrabou kraviny jako Praha v rannim oparu.