květen 2013

Dneska opravdu manický vecer, ridila jsem do Jablonce k babicce I od babicky sama, obhajovala se pred karmou (ne, neblaznim, vysvetlim pozdeji), videla jsem v hospode na hanspaulce poprve v zivote svycarskyho ovcaka s kratkym sestrihem (a zacala se tesit, az budu taky nakratko) polibila se s Petrem pod tresni, a opravdu pobavila u filmu, ktery jsme nestahli (ale shledli v tv(!!) a vůbec... krasne jsem se s Petrem mela, s moji laskou zivotni. Ted lezim a cumim na nebe, a taky na parapet a taky na inusi ktera na parapetu na nebe cumi se mnou. Ve vyhledu papyrus, kterej jsem koupila v zahradnictvi Chladek, aby kociny prestaly okusovat okrasnou trávu pani domaci. Je naprosto netknuta a az ted jsem si vsimla, jaka je vlastne krasna.

Hromy a blesky. Vzpomnela jsem si na bourku tehdy u rybnika. Krasny leto pred dvema roky v madarsku s petrem. Vsude same vinice, festival, kola a taky malebna vesnice Palkonya. Pry ji zalozili chorvati ( ja souhlasim, muj tata rikal, ze jmeno I rod Palku pochazi z chorvatska). Kousek od Palkoni jsme v horkym letnim dni bloudili s Petrem na prochazce a narazili na rybnik. Zchladili se v nem, popijeli vino a pozorovali blizici se mracna. Zacala bourka, hromy burácely Schovali jsme se v dreveny boude kousek od rybnika. Nebyla to zadna selanka, misto vonaveho sena rohoze, zradlo pro kapry a jed na krysy, dobrodruzo! Bourka me rozparadila, neslo se nepripojit, tak jsem zachvili behala v proudu deste, vyskala a kricela, byl tak silny, az to bolelo, stipalo. Naprosty stesti. Jeden z nekrasnejsich zazitku. Vsimla jsem si, ze se blizi clovek, vklouzla jsem zpatky do budky, ukazalo se ze to byl porybny, nasoukal se k nam a byl hrozne zklamanej, ze tam nejsem sama (nebo ve spolecnosti kamaradky) Nevyhnal nas z raje, ale myslim, ze to bylo tesne... kdyz odesel, pokracovali jsme v letnich radovankach. Probudili se, kdyz uz neprselo, pri ceste zpet jsme trhali jablka ze sadu, byly tak sladky.

Pomalu stoupam az na hranici mezi třeštěním a spánkem, oboje na mě útočí, jakoby se o mě přetahují, ale je na mě, na jakou stranu se přidám. A já se teď (I když toho už teď trochu lituju), odvrátila od spaní a ležím na sedačce, koukám na nebe a vyčkávám na hromy a blesky, jako na posedu, polehu. Bouřka. Země pod jiskřivou vatou. Jeden krásnej celek, všechno se vším, tak jak to má být. Voda s hlínou, život se smrtí....jo, zase mě to chytlo.