Život je úžasný fenomén. Právě nyní mě učí, že vlastně žádný život neexistuje. Tedy ne v té ohraničené formě, na jakou jsem se upínal a činil nárok. Jsem vděčný Martince a Bohu, že jsem takovou iluzi života (doufám navždy) ztratil, za to, že cítím, že život je to, co právě žiju. Nikoli minulost nebo budoucnost. Možná se Vám to zdá povrchní, ale díky tomu probuzení mám štěstí vnímat věci, které jsou, a ne věci, které jsem si vytvořil ve fantazii a promítl do zkresleného obrazu minulosti a neexistující budoucnosti. Cítít, že život je opravdu to, co právě žiji, je úleva a také jediná cesta, jak mít ze života skutečnou radost. Někde jsem napsal (nebo jsem to četl? ), že nejtěžší je se vzdát iluzí a přání. A právě proto není lehké vzdát se mých iluzí o budoucnosti. Zejména v okamžicích, kdy mi přítomnost poskytuje více bolesti, než radosti. Ale vím, že v přítomnosti se, na rozdíl od rigidních představ, vše neustále mění. Tak, jak se mění život na planětě i ve vesmíru i v nás. Rigidní emoce (šťastné a nešťastné) a postoje totiž, existují jen mimo život, tedy v něčem co odvozujeme od vzpomínek a přání. Je supr zažívat, že věci, které jsou dobré v přítomnosti, jsou prostě dobré. S Martinkou tak můžeme mít vedle smutku i skutečnou radost. A to je hrozně důležité. Možná to nejdůležitější.
Dále si myslím, že k tomu, aby člověk od bolesti nebo smutku neunikal do iluze, musí být více toho dobrého. Ale to v životě jako takovém je. Asi proto, že nevznikl náhodou, resp. by se nevyvíjel, kdyby to bylo naopak. A já to dobré nejvíc cítím v naší lásce s Martinkou. Je to ta láska, díky které jsme v kontaktu s věcmi, které skutečně jsou a tak jak jsou. A pokud by se nám to někdy nedařilo, tak nám můžete něco dobrého ještě dodat. Samozřejmě v přítomnosti. Petr
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.