Dneska je krásný den, od rána mám úsměv na rtech. Nejenom, že svítí slunce, my jedem zachvíli do Naděje!
Zvláštní, jak se z Naděje stala moje součást. Vždycky jsem to tam milovala, ale teď cítím, když tam jedeme, že se navracím do ráje. Miluju její každý milimentr čtvereční :) Doufám, že mě v tomhle mým ráji Bůh chvíli nechá, teda ne chvíli - dlouhou dobu, nebo líp - chci tam být věčně :)
A mám dobrou zprávu. Konečně jsem našla klinický výzkum, který by se na mě hodil a navíc je to můj favorizovaný preparát - pd1 inhibitor. A je to Heidelbergu v Německu - nádherný město s universitou, která je jedna z nejstarších v Evropě, bylo to centrum lutheránů a hlavně centrum učenosti. Jednou mě na fakultě humanitních studií jeden profesor historie na Heidelbergu při zkoušce docela podusil....
Ale zpět k studii - té se chytnu a nepustím, dokud mne tam nevezmou. Vím, že s přibíráním cizinců do studie je to problematické, ale já to prostě dám. Jen zbývá otázka načasování, ale to proberu s Dr. Tes.
Držte palce
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.