Děkuju za ten obrovskej dar, že existuje Naděje. Chaloupka byla jako zázrakem k mání a jako zázrakem krásně zdravá a původní. Zázrak (bez patosu a přehánění) je náš 'stavbyvedoucí' neskutečně rychle a kvalitně pracují. Oni toho zase tolik udělali!!!já jsem musela hlasitě výskat a smát se, jako bych byla opilá. To byste nevěřili co za krásného motýla se na parcele čís. 54 vylupuje. .. Díky Bohu za úžasného architekta, který k chaloupce přistupuje s citem. Díky za kamenáře a přející a ochotné kamarády v Naději. Bylo tak fajn zas s nimi v hospůdce pokecat.
Já ty dary nedostávala, já je furt dostávám. Lidé a věci co mě obklopují...mě naplňují. Neutápím se ve stařeckém patosu. Tenhle pocit jsem měla v mých dospělých letech skoro pořád. S tím se myslím bude dobře odcházet, až se trochu smířím s tou ztrátou. Můj život je prostě plnej po okraj. To je a bylo krásný, navzdory nemoci.
A nejkrásnější je tu radost prožívat s Petrem, mojí láskou největší.
Já vím. Zní to asi jak patos... cynik ve mě má asi zimní spánek.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.