texty : lasce moji

neděle 8. března 2015

lasce moji

Renatka, moje milovana partacka, odesla

Maminka 4 lete krasne holcicky, bojovnice a uzasna zena

Strasne moc truchlim.

Fotka Renatka a one good thing ... tady s jejim svolenim z min.tydne kdy jsme si take slibily, ze v lete az nam bude lip, pujdem na virgin drink na letnou. Dame si ji? Prosim....treba TAM!)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.

proč texty

Vždycky, když jsem víc psala, znamenalo to, že jsem v situaci, kterou nezvládám ustát, nebo zatím nevím jak. V pracovně mám plnou polici deníků od osmého do cca osmnáctého roku mého života. Pak jsem si psala jen povídky a blbůstky, které mám v šuplíku. Libovala jsem si do února 2013 v životě, který je nenávratně pryč.

Pak přišel výbuch, nečekanej a drsnej. Diagnostikovali mi velmi agresivní triple negativní karcinom prsu. Dozvěděla jsem se to pár týdnů po mých 31. narozeninách, upatlaná od sonogelu, full frontal, v poloze ležmo. Plakala jsem, v hlavě mi to hučelo, křičelo, řvalo. Doc. Tesařová začala s velmi agresivní chemoterapií, osm cyklů po třech týdnech. Já se pomalu smiřovala a bojovala. Jako vždy, chtěla jsem vědět všechny detaily možností, jak to může dopadnout. Nesnesu, když mi někdo v takových věcech kecá. Ale pak se snažim přizpůsobit a věřit v dobrý konec. Snažila jsem se zvládat život ne tak, jak před tím, ale tak, abych měla pocit,že dál pokračuju, že žiju. Všichni blízcí včetně kolegů mi v tom pomohli.Občas bylo zle, bolesti, vlasy pryč, nehty, vyrážky, zvracení, pak truchlení po ztraceném mateřství, po zdraví, vztek, lítost, hněv, pláč... atd atd atd. Ale stejně jsem zvládala dobře. Také díky všem skvělým lidem okolo mě. Vypracovali jsme v průběhu dubna a června nový projekt pro děti a přihlásila jsem se do doktorského studia obor klinická psychologie FFUK. Projekt jsme v září rozjeli, to už jsem byla zpět v kolejích, nádherná práce, tvořivá a s užasnou kolegyní a zázemím. V průběhu roka jsme se chystali na svatbu, která proběhla 3. 5. a byl to ten nejkrásnější a nejšťastnější den v mém životě. Naplánovali jsme si dovolenou u moře, ke kterému jsem nemohla v roce 13 protože mi bylo zle. Oslavili jsme čisté onkomarkery 15. 6.

V sobotu 6. 7. strašný bolesti v břiše, skončila jsem na jip. něco mi tam krvácelo a ráno 7. 7. jsem se v poloze ležmo, s trubičkama všude možně dozvěděla, že jedna z mnoha metastáz, co mám v játrech praskla. A bylo ticho a nicota. Na chvíli. Další bitva, daleko těžší, než ta předchozí je tu, je jich na mě šest, dva velký a nebezpečný. Nikdy nad nimi nevyhraju úplně, doktoři se budou snažit je udržovat tak, abych žila co nejdéle. Myslím, že se ve mě něco zlomilo. Ne víra, nebo naděje. Nevím co, ale jsem jinde. Je tu ticho a všechno je ostrý a jasný. Je tu hodně smutku ale i divnýho smiřování ( směřování?). Mám pocit, že jsem daleko, proto chci psát tenhle blog, protože se potřebuju přiblížit mým milovaným a nejsem si úplně jistá, jestli to jinak, než takto půjde. Zatím.

...a dala jsem sem dva vybrany texty z doby před rokem

texty

neděle 8. března 2015

lasce moji

Žádné komentáře:

Okomentovat

Archiv blogu

O mně